Páteční odpoledne nás Vítá na vlakovém nádraží, zde se taky scházejí dva skautské oddíly, aby uskutečnily společnou výpravu do města Tábora. Jedná se o druhý chlapecký skautský oddíl a o osmý dívčí skautský oddíl. Sraz byl naplánován o půl hodiny dřív než je odjezd vlaku.
Pár minut před jeho příjezdem zakupuje sestra Bublina „lupeny“ a pak již čekáme na příjezd našeho spoje.
Supění železného oře se blížilo k nádraží a oblaka dýmu i páry na krátký čas zaclonily slunce na obloze. Se skřípěním brzd a odfouknutím lokomotivy vlak zastavil. Nasedáme, a jedeme až do města Písku. Železný oř několikrát popojel, poskočil, zadrncal a už vystupujeme v Písku.
Do příjezdu dalšího vlaku máme čas na pár her i na drobnou svačinu. Při příjezdu dalšího železného oře se ozvalo naše společné JÉÉ, na kolejích přistála supermoderní vlaková souprava. Další naše sborové JÉÉ, se ozvalo uvnitř vozu, a to tehdy když naši bratři a sestry objevily supermoderní WC, s pojízdnými dveřmi – otevírali se do oblouku. A těch tlačítek co tam bylo. Každé tlačítko se muselo vyzkoušet několikrát a řádně. Inu kdyby nezakročil pan průvodčí tak bychom tu latrinu snad vzali sebou na výpravu. Dalším velkým lákadlem byli tlačítka na otevírání a zavírání dveří. Každý si ho musel zkusit. A nepsanou soutěží se stal vždy okamžik, kdy pan průvodčí vystoupil na stanici, a ty dveře za ním zavřít a nechat ho tam. Vždy nás ale převezl, nastoupil zpátky jinými dveřmi. Další zastávka a další pokus.
Město Tábor nás Vítá již ponořené do odpoledního šera. Na nádraží se setkáváme se skautkami z Plzně, kteří mají stejnou cestu jako mi. Také budou na skautské základně u Lužnice.
Klubovny jsou u Lužnice a chvilku trvá, než se ubytujeme. Máme k dispozici dvě klubovny. První patří 6. chlapeckému oddílu Široko a ta druhá 1. chlapeckému oddílu. V té druhé budeme po celý víkend nocovat. V té první se bude odehrávat všechen denní i večerní program.
Večeře je prvním počinem na této výpravě. Každý jí to co si dovezl z domova. Následují hry, hádanky a zpívání při kytaře. A to vše až do okamžiku než uléháme do svých pelíšků.
Hvězdy na obloze září do tmy a my víme, že ranní východ slunce se již nezadržitelně blíží.
Sobota, budíček je pro všechny stejný, avšak pár z nás šlo o něco dříve nakoupit snídani a zatopit v kamnech, na kterých se bude vařit. Následná rozcvička před snídaní je nezbytná a v ledové vodě též. Chutná krmě zahnala poslední zbytky spánku a povídání co nás čeká dnešní den, se stalo velmi Vítaným.
Utváříme tři družiny, každá dostává hrací kartu a po vysvětlení pravidel se vydáváme do města Tábora. Naším úkolem je podle hrací karty nalézt domy a zapsat jejich adresu. Nejenže všichni procházíme město a hledáme domy, ale taky se můžeme dívat po památkách a i po jiných zajímavostech. Sice každá družina šla jiným směrem, občas se však potkáme, prohodíme pár slov a zase se jde dál. Na základnu se vracíme před vypršením daného času a s jistotou chutné obědové krmě.
Po obědě nadchází čas na odpočinek, každý si ho zaslouží. Odpoledne hrajeme Mety a další zajímavé hry. Na večer starší bratři a sestry jsou pověřeni úkolem obstarat ve městě pár věcí.
Mladší zatím navštívily přírodovědnou naučnou stezku vytvořenou Táborskými skauty.
Stezka seznamuje nejen se stromy, ale i s jejich využitím a i s mytologií stromů v dějinách lidstva.
Večer je připraven oheň a opékání buřtů na sebe nenechalo dlouho čekat. Na řadu přišli dvě noční hry. První z nich je schovávaná na vytyčeném území, druhou hrou je terénní Kimovka s bytostmi které mohou účastníky hry na pár okamžiků vyřadit ze hry.
Mezi těmito hry se zpívalo při kytaře, až nakonec mladší odešli do svých pelíšků a starší se zúčastnily drobné zdravovědy pro život.
I dnes zazářily hvězdy ne nebesích, i dnes nesli sny a klid do našich duší. Měsíc jim k tomu hrál na loutnu písně dálek z bájné země Nangílie. Kdo vstoupit do té země chce, musí jeho srdce a duše plout na jedné bárce s láskou a porozuměním.
Neděle 11.3. 2007
Sluneční záře naplnila údolí kolem, řeky Lužnice. Vstáváme, balíme, pak snídáme krmi pestrou i chutnou. Na to je třeba klubovny připraviti k předání a tak se smýčí, leští, vytírá a při tom oběd se vaří i smaží a peče. Pár her bylo sehráno, to aby se nikdo nenudil při té vší práci. Na vlastní oběd stoly vyneseni ven byli dobrým ubrusem potáhnuti a jídelním náčiní s krmí prostřeny.
Toť usedáme vůkol stolu a přáním Dobré chuti sobě se do jídla pouštíme.
Pár minut po krmi vydatné bereme na svá bedra batožinu a vydáváme se k přepřahací stanici na dostavník, jenž by nás vézt mněl ku městu Písku. I stalo se tak. My vsedli do dostavníku a za ržání ořů se na tu pouť vydali. Cesta uběhla ku podivu velmi bystře. V Písku toť městě vojenském i studentském se přes prašnou silnic k nádraží vydáváme. Tam na nás již čeká Oř železný, již páru pouští a koly popojíždí. Nasedáme tedy rychle a pak tryskem závodního Holuba ujíždíme do svého města Příbrami.
Výprava se vydařila, počasí přálo a vše se nám zdařilo.
Kdo pojede příště s námi?