Na první prázdninový víkend jsme si letos naplánovali rovnou dvě na sebe navazující oddílové akce. Nejdříve vyrazili Veverka, Mobi, Mráček a Beruška na místo skautských slibů, aby vše patřičně připravili. V 17 hodin odpoledne se sešli na náměstí T.G.M. Klíšťák a Kotě s Golemem, aby společně vydali na pěší cestu k místu slibu…
Na začátku cesty jsme doplnili zásoby a vyrazili na cestu. I přes menší deštík jsme celkem spokojeně postupovali, jen po setmění museli někteří překonat strach z trabantu stojícího v lese atp.
Na místo předání jsme dorazili chvilku po půlnoci. Od altánku nás až na místo spaní doprovodili ještě Veverka, Mobi a Dodo (který mezitím dorazil z jisté oslavy). Po odložení batohů a upravení krojů jsme se odebrali k samotnému slibu. O místě a podmínkách toho však víc neprozradím… O:-)
Nejprve složili svůj skautský slib Klíšťák a Kotě, posléze po jejich odchodu složili Veverka, Mobi, Mráček a Beruška své sliby roverské. Na jeden den toho byl až až, tak jsme se odebrali ke spacákům a spát.
Ráno, či lépe řečeno dopoledne, jsme vstávali poměrně pozdě. Nasnídali jsme se, sbalili všechny věci, opět se převlékli do krojů a zamířili na návštěvu do Zmatlíkova tábora. Tam nás hned po příchodu přivítali pozváním na oběd, po kterém jsme shlédli vystoupení světlušek a pomohli s přípravou místa na jejich odpolední bohoslužbu. My jsme však museli pokračovat dál, neboť v neděli ráno je dán čas srazu s ostatními v Příbrami :-(
Pokračovali jsme cestou přes Polesí, kde jsme si odpočinuli u rybníka, až na Skalku. Cesta však byla vzhledem k horkému odpoledni poměrně nepříjemná. Kotěti se navíc začal tak trochu trhat batoh a prošlapávat boty. Nakonec jsme však zdárně dorazili a nechali se dovést autobusem do Příbrami. Cestou přes Billu jsme dorazili do klubovny. Jen Mráček, Beruška a Dodo to vzali ještě zkratkou přes domov pro čisté věci.
V klubovně jsme se nejprve vystřídali ve sprchách a poté vyzkoušeli několik her z herního balíčku, který budeme mít s sebou na tábor. (Ligretto, carcassone, černé historky…) Pozdě večer jsme si připravili také věci na spaní a šli spát.
Ráno nás vzbudil budík, abychom vše stihli. Oblékli jsme kroje a přesunuli se do Jiráskových sadů, kde jsme měli sraz s mladšími členy oddílu. Následně jsme se všichni připojili k průvodu z náměstí T.G.M. na Březové hory. A kdo všechno?
Péťa, Jirka, Daník, Kristián, Beruška, Mobi, Kotě, Sluníčko, Golem, Veverka, Dodo, Klíšťák, Vojta a Ondra.
Cesta byla děsivě pomalá, asi ten kočár vepředu vezli „dýchaviční“ koně… Nebo si „horníci“ potřebovali dát pauzu po každých 5 metrech chůze do kopce. No každopádně jsme se nakonec na Březové hory dovlekli. Po příchodu k Prokopskému kostelíku jsme se domluvili, co budeme dělat dál. Vyhrála návštěva muzea a jízda důlním vláčkem v podzemí. Přemístili jsme se tedy k muzeu a zde trošku zaskočili slečnu pokladní – lístky sice měly být pouze za 1 Kč, ale díky tomu jich musela mít hodně. A nás přecejen bylo poněkud víc :-D Za necelých 10 minut jsme už seděli ve vláčku a prohlíželi štoly...
Následně jsme chtěli jít zpět na pouť, ale cestou nás odchytil ještě jeden průvodce z muzea a tak jsme to vzali zkratkou přes vodní štolu od dolu Vojtěch. Tato návštěva byla opravdu zajímavá. Baterky i přilby nebyly k dispozici v dostatečném počtu a tak jsme si dole začali svítit pomocí telefonů… A když jsme dorazili skoro na konec, většina z nás větších ověřila pevnost skály nad námi hlavou (samozřejmě nedobrovolně). A v tu chvíli malý Vojta prohlásil: „Heč, mě je to tu akorát!“ :-P
Na náměstí na Březových horách jsme se občerstvili a vyzkoušeli také některé zdejší atrakce. Jen Daník prodělal tvrdé setkání s realitou – po nějaké době blbnutí na autodromu došly prachy. Zkoušel si je sice vynutit, ale moc mu to nepomohlo. Každopádně po chvíli jsme se přesunuli zpět ke klubovně, kde jsme se s přáním hezké první poloviny prázdnin rozešli domů.