Je již tradicí, že v prosinci se pečou palačinky a nejinak tomu bylo i letos. Tentokrát již po šesté!
Ačkoli mrzlo, až praštělo a sníh chvílemi padal jak z protržené peřiny, Golem, Beruška, Klíšťák, Mráček, Lucka, Tereza, Kotě, Janek, Přezdívka, Medvěd, Ráďa, David, Adam, Houba, Vojta a Míša se nenechali zastrašit a ani je nezklátila chřipka, a tedy se mohli společně vydat na sněhové palačinkové hody.
Golem se hned po srazu vydal na nákup a my jsme se prozatím vydali do klubovny, kde jsme po družinách pracovali na překvapeních na vánoční nadílku. Následně jsme se všichni, včetně těch nejmenších, pustili do přípravy těsta. Netrvalo dlouho a již jsme se vydali na cestu do lesoparku. Cestou jsme probrali, co si kdo přeje k Vánocům, a tak nám chůze rychle ubíhala.
V lesoparku jsme hned rozbalili plynové vařiče a pustili jsme se do smažení. V jedení jsme se poctivě střídali tak, aby se na každého dostalo stejnou měrou. Času bylo dosti, a proto si každý mohl smažení vyzkoušet. Během střídání u palačinek, byla vyhlášena soutěž pro dva týmy o největšího sněhuláka. Všichni se do tohoto úkolu pustily s vervou, čímžto vznikli dva překrásní sněhoví obři.
Štědrý den bude již za dvanáct dní, a do té doby nás již žádná další výprava nečeká. Už jsme tedy nadělili lesní zvěři. Tvrdý chléb a jablka stali se ozdobami vánočního stromku, v dárcích nechybělo ani zrní.
Čas již značně kvapil, a donutil nás již k návratu. Cestou zpět jsme, zapojivše se do sebe, utvořili sněhový pluh, v němž jsme „dojeli“ až ke klubovně. Zapsat si body, rozloučit se pokřikem a již jsme se odebírali k rozmrzání do našich domovů.