Bylo, nebylo v jedné České kotlině nedaleko hor, jež zovají se Brdy se sešla megagrupa tří lidí. A světe div se, byli jsme to my.
Po půl hodině marného očekávání dalších příchozích, zvedli se ti tři a šli nakupovat. Ladným krokem přestárlé slonice dorazili k magické budově zvané Tesco. A to byste se nestačili divit, co všechno si koupili…
Vrátivši se do klubovny počali se chystati na velikou hostinu. Přichystali si masa do marinády a při rozličných hrách se zabavili. Nabodávajíce následně suroviny na špízy panovala kofolová nálada.
Po vydatné hostině prozkoumali své vědomosti ve hře na život a na smrt. Ve hře Riskuj nevyhnuli se technice, umění, českým dominantám, zdravovědě, ni zajímavostem ze světa zvířat. Vyčerpáni bojem s otázkami, zapadli hlouběji do sesel při sledování filmů. Po kulturním zážitku stavby Matějova lože všichni usnuli.
Sobotní ráno začalo velice brzy. Po snídani vyrazili na nádraží. Díky předem obstaraným jízdenkám, mohli se projet na drezíně, která je dovezla na stavědlo, kde se nechali poučit o práci výhybkáře před rozpukem elektronického řízení trati. Čekaní na drezínu pro zpáteční cestu, zkrátili si zmrzlinou. Poté předvedli strojvedoucímu, jaké rychlosti je stařičký stroj schopen.
Po návratu do klubovny, zhodnotili činnost své družiny a z nedostatku cukru se pustili do přípravy oběda – lívanečků se skořicí a jamem. Nasyceni budovali středověká města a cesty v deskové hře Carcassonne. Počínaje vázati došky na hrad, jež stavějí, povyprávěli mi tento příběh.
Zapsala: družina NASA