Máme pátek 10. března, chvíli po půl šesté, a jsme zde v počtu 15+2. Kde? Na vlakovém nádraží v Příbrami... Kdo? Zuzanka, Daník, Tomík, Filip, Kája, Dory, Sběrda, Damián, JáChci, Klára, Hihi, Honzík, Tobík, Lukáš, Beruška a Golem (a kolem samozřejmě "pár" rodičů...). A proč? Těšíme se na naši další "spací" výpravu, na kterou se tentokrát vydáváme do Berouna.
Nejprve je nutné zařídit nezbytné formality - docházka, výběr peněz, léků atp. a samozřejmě také koupit lístky na vlak. Na ten si ale musíme ještě chvíli počkat, protože lístky je potřeba koupit dostatečně v předstihu. Ačkoliv v Příbrami pořád ještě řádí chřipka, sešlo se nás celkem dost. Z čehož České dráhy nejsou úplně nadšené (neboť by chtěli znát přesný počet cestujících minimálně 3 dny předem). Ale co, lístky jsme získali, tak nastupujeme do vlaku a vyrážíme směrem Bratkovice, Jince, Rejkovice... Jen nám není jasné, jak daleko dojedeme. Před pár dny bylo na webu oznámeno omezení provozu na této trati v podobě zrušení některých spojů. A náš vlak by podle webu měl končit ve Zdicích. Jenže přímo v něm píšou a oznamují jako cílovou stanici až Beroun. Nějak nám nezvládl poradit ani pán na infolince ČD, tak když je ve Zdicích vlakovým rozhlasem oznámeno. že si máme přesednout na náhradní dopravu, balíme své věci a vystupujeme. Stejně, jako všichni ostatní naši spolucestující. Venku jako vždy kontrolujeme, jestli máme vše, ale tentokrát tomu tak není. Jedné z holek vypadl z batohu malý plyšák. Vlak zde pravděpodobně končí, vypadá to, že si budeme muset počkat hodinu na další, tak se Beruška vrací do vlaku hračku najít. A když už tam tak stojíme, tak se jí pan strojvůdce ptá, kam že to vlastně jedeme. A super - dozvídáme se, že jestli chceme do Berouna, tak si máme zase nastoupit, protože sice má být výluka, ale dneska se jede až tam. Vzápětí se vlak rozjíždí a blížíme se k našemu cíli. Máme z toho samozřejmě radost, dojedeme na místo včas... Jen nám je trochu líto dalších cestujících, kteří čekají až na další spoj...
V Berouně vystupujeme z vlaku a vydáváme se směrem k náměstí. Naším cílem jsou skautské klubovny zdejšího střediska Radost a naděje. Cestou se setkáváme s jeho vedoucím Lukášem, který nás doprovází do klubovny, vedoucím předává klíče - a za chvíli je již čas na večeři. Vybalujeme zásoby z domova, přesouváme se ke stolu a přejeme si dobrou chuť. Jen někteří z nás jsou trochu zaskočeni tím, kolik jim toho maminky zaballily. Přeci jen - ne každý sní k večeři čtyři řízky...
Během večeře jsme také rozděleni do týmů, ve kterých si máme domluvit jednu pohádku, kterou v rámci týmu všichni známe. Později ji budeme mět prezentovat ostatním.
Po večeři se opět oblékáme a vydáváme se na průzkum okolí. Chceme si prohlídnout hezky nasvícené centrum města a zejména zdejší zachovalé fragmenty hradeb, které jsou kolem téměř celého centra města. Prohlížíme si spoustu zajímavých míst jak u hradeb, tak také u Muzea keramiky či u Pražské brány. Cestou přes náměstí si prohlížíme také zdejší sochy a zjišťujeme, kdo je na nich ztvárněn. Jana Husa poznáváme bez problémů, u dalších to dá trošku práce, najít správnou cedulku. Procházkou jsme se dostali zas až zpátky ke klubovně.
V klubovně si vybalujeme věci na spaní - spacáky, pyžámka, kartáček na zuby atp. Nebudeme spát v klubovnách, kde máme věci a kde jsme večeřeli, ale na zdejší půdě. Je vybavená kobercem a je výrazně větší, bude to tedy výrazně pohodlnější. Nejprve si rozkládáme karimatky a spacáky a poté je na čase se převléknout. Nejprve zůstávají na půdě kluci, po nich přicházejí na řadu holky. Druhá skupina si v mezičase trochu uklízí své věci a také čistí zoubky. Netrvá to dlouho a již uléháme do spacáků. Golem nám ještě vypráví pohádku na dobrou noc a pak...
chrrr....
Máme sobotní ráno a je pomalu na čase vstávat. Golem vyráží na nákup, ostatní se s Beruškou snaží sbalit spacáky a další věci do batohů. Město je teď oproti večeru výrazně "živější" - na náměstí je trh a na něm spousta lidí. Po zabalení na nás již čeká snídaně, jako tradičně tvořená cornflaky s mlékem. Poté si umýváme nádobí (které už nebudeme pokračovat) a oblékáme se na ven.
Do Berouna jsme se vydali za zdejšími medvědy. Naše kroky tedy vedou směrem na Městskou horu. Cesta ubíhá v pohodě, zanedlouho se ocitáme u zdejšího Medvědária. Kubu s Matějem známe z večerníčku a teď si je můžeme prohlédnout opravdu zblízka. Prohlížíme si je jak zpoza plotu, tak poté také z vyhlídky, kde se snažíme spočítat, jak jsou vlastně staří. A kupodivu jsou dvakrát až třikrát starší, než většina z nás :)
Od Medvědária se vydáváme ještě kousek směrem do prudšího kopce. Naším dalším cílem je rozhledna, která se nachází na jeho vrcholu. Vystupujeme nahoru a prohlížíme si široké okolí. Beroun je celkem velkým městem, byť na to podle svého centra úplně nevypadá. Popravdě řečeno většina z nás zde dříve byla možná tak v akvaparku či na hrnčířských trzích. Po sejití z rozhledny se přesouváme na nedaleké sportovně-dětské hřiště...
Je na čase dát si svačinu. A aby to bylo stylové, když už jsme byli u medvědů, tak si dáme brumíky :) Následně se vydáváme na zdejší prolézačky. Všem se nám velmi zalíbila "Poletucha", na které jsme se mohli proletět. Ale zkoušíme také jiné věci - třeba zdejší lezecký "domeček" či hrazdy.
Cestou zpět od hřiště si sbíráme žaludy, se kterými nás čeká hra o záchranu unesené šelmy. Pak si ještě sbíráme další várku žaludů na pozdější hru a vydáváme se zpět k Medvědáriu, vedle kterého je další hřiště, které chceme ještě vyzkoušet. Tady nás nejvíc zaujaly houpačky a také kolotoč.
Blíží se nám čas oběda, musíme se tedy vydat zpět ke klubovnám. Není tu moc možností vařit, ale i tak určitě zvládneme. Umýváme si ruce, usedáme kolem stolu a... k obědu máme párky v rohlíku :) Každý si také může vybrat, čím chce svoji porci ochutit. V průběhu oběda také došlo na pohádky, které jsme si měli domluvit v týmech vytvořených při včerejší večeři. Každá skupinka předvádí pohádku jako divadlo, ostatní ji pak mohou ohodnotit jako ve škole. Vedení nám také připravuje svačiny na cestu - chléb se sýrem a banán.
Po obědě uklízíme v klubovnách, dobalujeme poslední věci a vydáváme se směrem k nádraží. Ač nás to mrzí, kvůli dalšímu omezení na trati musíme odjet o dvě hodiny dříve, než jsme původně chtěli. Na nádraží došlo ještě na jednu hru - lovení žaludů. Poté již nastupujeme do vlaku a vyrážíme na cestu zpátky.
Na nádraží přijíždíme před čtvrtou hodinou odpoledne, zakončujeme výpravu oddílovým pokřikem a rozcházíme se ke svým rodičům. Část z nás se také těši na schůzku, na které získají žlutý šátek za absolvenci první vícedenní výpravy.
Zapsal: Golem