Ačkoliv jsme se hodně snažili o to, aby mohli tradiční předávání Betlémského světla proběhnout alespoň v nějaké variantě za účasti veřejnosti, současná opatření proti šíření koronaviru tomu nepřála. I tak doputovalo v úterý 22. prosince Betlémské světlo na Svatou Horu, kde ho od skautů převzal P. Jan Kuník a požehnal nejen světlo, ale i všem, kteří si pro něj přijdou.
K dispozici bude všem v Pražské kapli (rohová kaple v ambitu) až do konce roku. Předání letos díky panující situaci muselo proběhnout bez účasti veřejnosti. Přesto jsem velmi rád, že i za těchto podmínek řetězec dále pokračuje.
Při předávání v loňském roce jsem mluvil o symbolice betlémského světla, jehož podstata není v předávání fyzického plamene. Vždyť oheň je pro nás snadno dostupný jinými způsoby. Jedná se o symbol naděje, jehož myšlenka je ztělesňována právě prostřednictvím jeho předáváním – spojeného se setkáváním lidí. V té době ještě nikdo netušil, jaký rok máme před sebou a má slova se jistě zdála uvěřitelnější ve chvíli, kdy se v bazilice tísnilo několik set lidí. Ve skutečnosti ale právě naopak současná situace dodává vzájemnému předávání, tedy obdarovávání, na významu.
Pokud bychom se chtěli obrátit k základům této Vánoční tradice, museli bychom se vrátit do 11. století, do času papeže Urbana II. a křížové výpravy za osvobozením Betléma a Jeruzaléma. Když se podíváme na novodobý počátek, pojí se Betlémské světlo se sbírkou pro slepé děti, jejichž temnotu mělo symbolicky prozářit. Jak je vidět, ani jeden z těchto odkazů neukazuje situace, které by byly lehké a radostné. Obdobně i uplynulé měsíce přinesly řadu změn, v mnohém nelehkých. Vzpomeňme proto na ty, kteří zemřeli pamatujme na nemocné i ty, kteří se potýkají s nejrůznějšími obtížemi a mysleme rovněž na ty, kteří slouží a pracují ze všech svých sil. Velký respekt zaslouží ale nejen ti, kteří v současné situaci přijali nové výzvy, ale všichni ti, kteří vytrvali a dále tvoří a pracují. Betlémské světlo je symbolem naděje, která je nám dávána, ale pro jejíž získání je nezbytné vykročit a přijmout ji. I když nyní není možné předání takříkajíc z ruky do ruky, princip obdarování zůstává zachován. To světlo hoří a připálením další svíce ho neubývá. Je tak výzvou k odvaze pojící se s odpovědností. Výzvou k životu.
Přejme si všichni požehnané a radostné Vánoce.
Karel Vojíř – Mráček