Máme sobotu 22. června 2024, chvíli po půl osmé, ale místo toho, abychom zatím doma jen pomalu snídali či vstávali, již jsme se sešli u klubovny. Před námi byla totiž poslední výprava v tomto školním roce.
Předpovědi byly ještě krátce před výpravou divoké, takže jsme museli počítat i s variantou deště a krup, ale nakonec se počasí umoudřilo a opravdu nám venku začalo léto. Určitě tedy nechceme být zavření v budově. V klubovně jsme si tedy jen odložili velké batohy a s malými batůžky jsme se vydali na autobusovou zastávku u Billy, odkud jezdí autobus na Dobříš. Tam jsme zkontrolovali (a doplnili) zásoby vody a poté ještě kousek popojeli, neboť naší konečnou zastávkou byly Rybníky. Měli jsme totiž v plánu mrknout na louku, kam pojedeme již za 3 týdny na tábor.
Naše cesta nejprve vedla kolem pole, u kterého jsme zkoumali také spoustu zde kvetoucích rostlin, a posléze lesem až k tábořišti. Cestou jsme si stihli vyzkoušet svoji rovnováhu a balanční schopnosti na zde ležících kládách a po chvíli už před námi byl úkol „najdi koně“. Věděli jsme, že jich tu Káča (jakožto majitelka) několik má, ale najít je schované pod přístřeškem dalo trochu práci 😊
Po prohlídce tábořiště jsme se vydali dále po Dášence. Nejprve tedy poměrně nepříjemně nakloněná lávka, poté menší „kopřivový háj“ a pak již fajn místo na usazení si a první větší sváču. Po ní jsme pak mohli pokračovat již po hezké cestě lesem. Trasu jsme si trošku protáhli kolem Strže a poté přes nám dříve neznámé rozcestí „Huťské sosny“, ale je opravdu hezky, takže jsme se úspěšně dostali až do Staré Hutě a odtud poté do Dobříše. Na Dobříši jsme si dali zaslouženou zmrzlinu a poté jsme se přesunuli autobusem do Příbrami.
Po příjezdu do Příbrami jsme se museli na chvíli zdržet u Billy – bylo potřeba nakoupit nějaké zásoby. Posléze jsme ale došli až do klubovny, kde jsme si dali chvíli pauzu, ale zanedlouho jsme se museli začít zabývat naším hlavním úkolem. Celý rok jsme totiž získávali karty s pokémony, čímž jsme si každý budovali svoji vlastní pokémoní armádu. A nyní jsme zjistili, že se s nimi budeme muset postavit tlupě divokých pokémonů, které navíc vede nějaká velká bestie. Abychom měli naši pozici o něco lepší, tak jsme nejprve ještě trochu potrénovali v menších soubojích a získali nějaké ultrabally, kterými jsme se poté pokoušeli lovit členy z divoké tlupy. Kteří navíc byli částečně neviditelní!
Čas nám trochu pokročil, bylo tedy na čase se začít zabývat přípravou večeře. O maso se postaral Golem, ale na všech ostatních byla příprava zeleniny. Cibule, jarní cibulka, salát, papriky, okurka… Prostě samé dobré věci, které ale bylo potřeba očistit a nakrájet na malé kousky. K večeři jsme se totiž domluvili na přípravě čínských nudlí s masem a zeleninou. A povedly se, dokonce jsme vyškrábali i velký kastrol, ve kterém se vše míchalo 😊
Přišel nám večer a s ním také potřeba začít myslet na to, kam hlavu složit. Museli jsme trochu vyklidit prostor v klubovně a poté vymyslet, jak tam správně rozložit karimatky, abychom se všichni pohodlně vešli. Přeci jen nám tam bylo 19.
Po převlečení se do pyžam jsme zjistili, že pořád ještě nepůjdeme spát. Dnes nás nečeká žádná noční hra, ale jelikož máme poslední výpravu ve školním roce, „půjdeme“ do kina. Vedoucí připravují projektor a plátno a nás všechny čeká před spaním film „Pokémon: Detektiv Pikachu“. A jaké by to bylo správné kino, kdybychom k filmu neměli ice tea a popkorn 😊
A přišlo nám ráno. Nezbytná osobní hygiena, rozcvička a sbalení věcí a již byl čas na snídani. Krátce po ní ale přišly poměrně zásadní informace. S ohledem na to, že jsme se již vypořádali s několika členy tlupy divokých pokémonů a část z nich jsme dokonce přetáhli na svoji stranu, přišel si velký boss pro odplatu sám. A dozvěděli jsme se, že po jisté jaderné havárii je poměrně zmutovaný a zvládne se proměnit v jakýkoliv typ pokémona. Nezbylo tedy nic jiného, než se jej postupně pokusit porazit ve většině jeho živlů a schopností. Bylo to poměrně náročné, ale naše síly naštěstí byly poměrně úspěšné. Jen v posledních soubojích jsme se museli smířit s tím, že jsme museli pár z našich pokémonech svěřenců, kteří měli smůlu, obětovat pro naše společné vítězství. Ale nakonec se nám to podařilo!
A to je vše. Museli jsme si posbírat své věci a po chvíli jsme již byli zpět u rodičů.
Zapsal: Golem