Máme polovinu ledna, venku mrzne, a abychom neporušili „tradici“ výprav v tomto školním roce, máme mlhu. Ale to nám dnes vůbec nevadí, protože nás čeká výprava do Prahy. Naším cílem je totiž prohlídka Národního zemědělského muzea.
Scházíme se v sobotu 18. ledna v 9 ráno u Billy na Drkolnově. A kdo všechno? Domča, Kamínek, Tuči, Kyselina, Áďa, Sonic, Tom, Sofča, Kiki, Dan, Danielka, Bagr, Kája, Vanesa, Róza, Maruška, Beruška a Golem. Vyřizujeme nezbytnou administrativu a za chvíli již nastupujeme do autobusu. A protože jsme na první zastávce na trase, bez problémů zabíráme celou jeho zadní část. A hurá na cestu…
Po necelé 1,5 hodině jsme v Praze. Kontrolujeme, kdo všechno má s sebou průkazky potvrzující věk, kupujeme lístky a už se hrneme do metra. Tady je to ještě v pohodě, na Smíchovském nádraží jsou jen pevné schody. Při výstupu na Náměstí republiky už nám to jde o trochu hůř, několik z nás se trochu bojí na dlouhých eskalátorech. Ale zvládáme to, nacházíme správnou tramvaj a poté už jen na Letné hledáme správnou cestu k muzeu.
Před vstupem do muzea se u skříněk zbavujeme bund, a protože mají někteří už hrozný hlad (viď, Kyselinko), tak si dáváme sváču. Golem mezitím vystál frontu na lístky a tak už nám nic nebrání v tom, abychom se vydali do expozic. A protože je zdejší budova opravdu rozsáhlá, tak to vezmeme od shora dolů. Tedy až na střešní zahradu, tam někteří jen nakoukli. Ono venku pořád tak trochu mrzne.
Jako první nás čekala věnovaná potravinám, kuchyním i odpadu. Vyzkoušeli jsme si hru na třídění odpadu, virtuálně uvařili spoustu českých jídel, vyváleli perníčky a také jsme si prohlédli kuchyně od středověku po současnost.
O patro níž jsme navštívili zajímavou, zeleně svítící expozici věnovanou fotosyntéze. Na protější části patra pak byla expozice věnovaná vodě, její spotřebě a také koloběhu. Některé zaujaly zvuky zvířat, jiní si raději šli vyzkoušet vliv rozhodnutí během běžného dne na spotřebu vody v domácnosti.
A jdeme do 1. patra. A ač jsme v muzeu, ocitáme se v „lese“, kde využíváme zdejší kruh s dřevěnými lavičkami a špalky. Usazujeme se a dáváme si oběd. Po pauze si ale samozřejmě chceme danou expozici také prohlédnout. Zjistili jsme třeba to, jak myslivci označují jednotlivé části těla divočáka, nebo podle čeho poznají, kterou srnu mají zastřelit. Na druhé části patra se posléze prohlížíme informace o rybnících, zjišťujeme, jak se takový rybník dá vylovit, koukáme na akvária s velkými rybami… A musíme připustit, že také trochu blbneme na zde umístěné pohyblivé pramici.
Nakonec se přesunujeme do suterénu, který je věnován expozici traktorů. Mrzí nás, že si také nemůžeme zajezdit na zdejších šlapadlech a odrážedlech, ale už jsme moc velcí a tak se nedá nic dělat. Mohli jsme si ale na jeden skutečný traktor vylézt a také jsme na chvíli zabraly počítače s xboxovými ovladači, na kterých šlo jezdit traktorem aspoň virtuálně.
No, uteklo to. Času nám již příliš mnoho nezbývá, na muzejní dvorek se tedy již nedostalo. Nutně „potřebujeme“ ještě stihnout nakouknout do obchodu se suvenýry (tedy alespoň většina dětí to za nutné označuje) a pak už se jen oblékáme a vyrážíme na tramvaj a metro. Cestou si pár z nás asi chtělo popovídat s revizory (nebo si je aspoň dobře prohlédnout), ale za chvíli přijelo další metro a tak na zastávku autobusu dorážíme akorát – pár minut před příjezdem autobusu do Příbrami.
Zapsal: Golem