Máme tu poslední víkend v březnu, sobotu, chvíli před půl desátou, a scházíme se na vlakovém nádraží v Příbrami. Čeká nás totiž dvoudenní výprava do Milína 😊 A kdo všechno dorazil? Míša, Maruška, Tortilka, Romča, Sonic, Kyselina, Kája, Áďa, Tomáš, Róza, Tuči, Vanese, Beruška a Golem.
Kupujeme lístky, loučíme se s rodiči a za nedlouho se přesunujeme na nástupiště, kde již vyhlížíme vlak jedoucí správným směrem. Do Milína to není moc daleko, ale chceme se svézt vlakem…
Po pouhých 2 zastávkách vystupujeme na nádraží v Milíně. Upravujeme si batohy a můžeme vyrazit na cestu. Naše kroky vedou k budově bývalé školy, kde jsou nyní nové skautské klubovny 1. oddílu Slivice. Cesta celkem rychle ubíhá, což je velmi dobře, protože nám venku začíná být trochu „vlhko“. Každopádně Koumák předává klubovnu Golemovi a poté se již můžeme jít zbavit batohů.
Moc zabydlet jsme se ale nemohli. Po odložení věcí a vybalení pár nezbytností se musíme urychleně vydat na nákup. Jsme na vesnici, a tak tu obchody mají otevřeno jen do 12 hodin. Jdeme tedy všichni společně do Coopu, kde nakupujeme zásoby na celý náš pobyt. A pak už zpět do klubovny, kde se můžeme nejprve vrhnout na svačinky z domova a poté nás čekají také nějaké hry. Například procvičujeme své mozkové závity při hře na detektiva, který může každému z přítomných položit jen jednu otázku. Ale ne každý musí mluvit pravdu. I tak ale ve většině případů pachatele úspěšně odhalujeme.
A máme tu novinku! Při povídání získaly 2 ze zdejších účastnic své skautské přezdívky. Vanesa je od nynějška Pinocchio a Maruška se stala Prskalkou.
Po čase na hry nás pomalu ale jistě čeká oběd, ke kterému máme strašidelné těstoviny s vysokoprocentní šunkou, kečupem a sýrem. Prostě taková klasika 😊
Po obědě máme chvíli volno, ale ne příliš dlouho, protože se nám konečně trochu umoudřilo počasí. A oproti ošklivému dopoledni se udělalo opravdu hezky. Byť je celkem zima, sluníčko nám příjemně svítí. A tak se vydáváme na delší „procházku“, aneb průzkum zdejšího okolí.
Naše cesta nejprve vede ke Slivickému památníku. Odtud se postupně vydáváme na Slivici, do Konětop a také do Lešetic. Okruhem se poté dostáváme k nádraží v Milíně, odkud již pak není problém dojít zpět do klubovny. No, nachodili jsme toho celkem hodně 😊 Cestou ale došlo také na pár „bomb“ a „mrazů“ a také jsme si prohlédli probouzející se jarní přírodu. A měli jsme příležitost si dostatečně pokecat.
Po příchodu do klubovny se nejprve převlékáme do oblečení na pobyt uvnitř a dáváme si termix ke svačině. A pak je čas na další hry a také na trochu volna.
K večeři si dáváme rizoto s masem a zeleninou.
Přesunuli jsme se do místnosti, kde budeme později spát, ale nyní ji použijeme trochu jako hřiště. Stáváme se nejprve lesními zvířátky a poté krabíky, kteří by si ale rádi zahráli „něco jako fotbal“.
Následně je čas na procvičení také naší schopnosti pantomimy. Rozdělujeme se do dvojic (v kombinaci kluk-holka), ve kterých se snažíme vzájemně dohodnout na vhodné odpovědi na položené otázky. Na domluvu pomocí pantomimy máme ale jen omezený čas, a domluvit se např. na oblíbeném sportu či jídle není bez mluvení úplně nejjednodušší. A pro „bod“ musí oba z dvojice poté odpovědět stejně.
A jdeme si rozložit spacáky. Převlékáme se do pyžam, čistíme si zuby a poté se ukládáme ke spánku. Před ním ale nemůže chybět strašidelná pohádka 😊
A máme tu zase ráno. Ona noc byla o trošku kratší, protože se nám posunul čas na letní. Probouzíme se za zvuku písniček od Pokáče, balíme si věci a už se těšíme na snídani. A pak nás čekají ty méně oblíbené činnosti, jako například úklid.
Máme vše sbaleno, přesunuli jsme se na nádraží a je čas na sváču, kterou nám Golem s Beruškou sbalili na cestu. A pak je na čase se ještě trochu hýbat… Nebo vlastně ne? Nejprve se pokoušíme dostat do cíle a zpět bez zpozorování našeho vlastního pohybu…
Posléze se ještě stáváme žabáky, kteří se snaží ulovit co nejvíce kořisti na co nejmenší počet skoků. A pak už jen chvíle zpoždění vlaku a u oken sledujeme cestu do Příbrami.
Zapsal: Golem